Překvapivá vína ze slovenského Golguzu ve Vinné galerii

Obrázek Fussmanova vinařství Pannonia,
z webu cechvinarov.sk

Na degu do Vinné galerie jsem se těšila i proto, že slovenská vína moc nepiju, vždyť si je můžu dát kdykoliv, že. Holt pod lampou je největší tma. A je to prostě špatně - včerejší degustace s ředitelem vinařství Golguz Milošem Holíkem moc mile překvapila kvalitou koštovaných vzorků a u dvou jejich vín bych se nebála i světového srovnání (i když to mají s tím vstupem do světatrochu složitější, Viz poslední odstavec na Jižním svahu :)). A než ty jejich trumfy vybalím, tak jen pár informací – vinařství jako takové vzniklo až v roce 2007 jako součást větší zemědělské společnosti Food farm. Hospodaří na slušné rozloze 230 ha, nejvíce vinic je v okolí Hlohovce v místě zvaném Pannonia v Malokarpatskej oblasti. Byť se to může zdát jako hodně velký moloch, tak sami zpracovávají víno z třetiny plochy vinic (podle informace vinařství je jejich produkce cca 120 tisích láhví ročně - upraveno po předchozích nesrovnalostech), zbytek prodávají na surovinu ostatním vinařům. Potenciál oblasti hlavně v burgundských odrůdách viděl a zakládání vinic podporoval i slovinský vinař a obchodník s vínem Ferdinand Fussman, k jehož odkazu se vinařství aktivně hlásí. Od jeho synovce pak Food farm odkoupila i významné polohy mezi obcemi Bojničky a Dvorníky.    

z webu vinařství

Byť jsme chutnali většinou ročník 2014, tak se jednalo o intenzivní plnokrevná vína, na které se narozdíl od některých tuzemských vín nezapomíná. Obecně to až na pár výjimek, co mi nesedli (Elisabeth rosé 2014, Cuveé Premium 2012), bylo vše pěkně a čistě udělané, vytkla bych snad jen mírnou těžkopádnost, která se projevovala na konci některých vín. Na druhou stranu tam nezůstávala pachuť malolaktiky, která mi vadí u bílých u nás. Možná by i v budoucnu mohli upozadnit svou posedlost medailemi a soutěžemi (letos měli 10 vín v Národním salonu SR), ale evidentně na nás nedůvěřivé a podvody zkoušené středoevropany ten oslňující lesk medailových lahví prostě funguje a je to cesta, jak se pozitivně (a rychle) zapsat do povědomí široké veřejnosti. 

Samo vinařství se nebojí přirovnávat jejich mikroklima s k podobným polohám jako je třeba Mosela nebo Burgundsko - zvlněné kopce, případně svahy ovlivněné řekou Váh s vápenitým a sprašovým podložím - čemuž jsem se trochu ušklíbala. Ale jen dokud jsem ten charakterní Ryzlink rýnský a kouzelné Rulandské modré neochutnala - a čas se na chvíli zastavil. 

vpravo trať Taličmany, z webu vinařství

Rizling rýnský 2014, (kyseliny 7,7g, cukr 8,8 g, alk. 12,5%) - pěkná, intenzivní a zároveň i elegantní typicky rýňáková vůně s červenými jablky, lipovým květem a citrusy, v chuti elegantní, s pěknou strukturou, lehce pikantní kyselinka, konec trochu těžkopádnější, možná kvůli vyššímu cukru, ale jinak hezky vyvážené, delší, na začátek degustace neuvěřitelně mile překvapilo, 87b. Nechce se mi to ani přiznávat, ale druhé nejlepší z bílých pro mě byl polosladký Moravský muškát, 2014, (kyseliny 6,4g, cukr 18,3 g, alk. 11%), který dávají do Huberta na sekt a sami z něho plánují něco spíš perlivého než šumivého. Krásně muškátová vůně s tropickým ovocem, jmenovitě mangem a banánem působila překvapivě přirozeně (to zní skoro jako oxymorón :)), v puse nenudící pikantnější s hezkou ovocnou kyselinkou a lehkou hořčinkou na konci (nevadila), 84b. Fajn bylo i Rulandské biele 2014 – z nejstarší 40 leté vinice, pěkné gastro víno, vůně jemnější meruňkovější s citrusy a v pozadí jemně kvetoucími stromy, hezká nevnucující se mineralita, překvapila poměrně intenzivní chuť vzhledem k tomu že je to bílá rulanda (asi ty staré keře), lehce slanost, pěkné o slovo se hlásící kyselinky, ještě bych počkala, ty rulandy se pijí prostě moc brzo, 83b 

Zábavný, i když trochu schizofrenní byl Cabernet Sauvignon rosé, 2014, (kyseliny 6,8 g, cukr 8 g, alk. 12%) vůně krásně ovocná s jahodami a bobulemi, v chuti ale hodně odlišné a vystupovala tam ukázková mletá červená paprika, lehce rybízové listy, ale stejně bolo sympatické :) suché, říznější, byť se mi chvíli nezdálo, tak jsem si pak uvědomila, že mě láká k dalšímu a dalšímu napití, 83b

A z červených vystupoval naprosto jasný favorit spíše novosvětského formátu (díky výraznému sudu), Rulandské modré, 2013, barik, z hezké slunečné polohy Taličmany položené na zvlněném kopci, vyšší alkohol se tam úplně ztratil (14,3 %), leželo 12 měsíců na novém barikovém sudu, ve vůni delikátní krásně široké s tóny fialek, jahod, borůvek a bobulovitého ovoce, chuť trochu sladší díky hodně výraznému sudu (až trochu na škodu) i vyššímu zbytkovému cukru (myslím že 4g?), ale neztratí se tam ani ovoce a opět lehce fialky, kyselinky tak akorát. Jako celek je to pěkně postavené pevné pití, co vydrží, v poznámkách mám „klobouček dolů“, takže asi tak, 88b 

I další vína jako jemnější Chardonnay 2014, líbivé a docela hluboké Rulandské šedé 2014, sladké Rulandské biele 2012 kombinující fíky, sušené meruňky a nakyslý tóny bílého zelí (nebylo ale úplně nezajímavé) by se určitě dost pijákům líbila, ale pro mě nepředstavovala žádné překvápko (až na to kyslé zelí) narozdíl do vín výše. Něco jsem nakoupila domů, ještě to zkusím jednou přechutnat, jelikož jsme degustovali ve Vinné galerii v chladných až sklepních podmínkách, kde to trochu zkresluje. Navíc se mnou cloumá lehké nachlazení a kapesníky zas spotřebovávám na tuny. Tak upřímně doufám, že se mi to celé kouzlo vín z Golguzu nezdálo, byla by to škoda :)