Pokud dostanete chuť na trochu rozlévané Francie, tak můžu doporučit i La Caveau, obsluha občas trochu nestíhá, ale nabízejí k zakousnutí výborné sladkosti i "slanosti" doplněné spíše nekomplikovanými francouzskými víny. Za sebe můžu doporučit alsaský košer Cremant Giersberger Brut z Ribeauvillé, plné bezstarostné víno vyrobené ze Chardonnay a Pinot noir, není nijak intelektuální, ale krásně mi v horku sedlo, na léto a na podpoření chuti ideální. Elegantnější pak byl Sauvignon z vinařství Beynat z Bordeaux, 2014, vyvážený a harmonický Sauvignon s lehkou stopou meruněk a rybízu. Svěží, ale pěkně plný, měl co říct.
No a kdybyste dostali chuť na trochu jiný typ bublin, tak doporučuji už dnes hodně profláklou a trendy Prosekárnu, kousek nad Jiřákem, u zastávky Šumivská, ehm tedy Šumavská :) I když třeba Prosecco nepovažujete za to nejušlechtilejší pití, tak tady vám ukáží, kolik tahle severoitalská šumivá vína z odrůdy Glera můžou nabídnout (a nejen z ní, např. u Rosé najdete i Merlot nebo Cabernet Sauvignon,
bílá se doplňují Bianchettou, Chardonnay nebo odrůdou Verdiso). Rozhodně si doporučuji objednat rovnou celou láhev, často vyjde cenově příznivěji než rozlévané víno. Víno je lehoučké a láhev dvě vypijete raz dva. My zkusily suché ale pěkně ovocné a minerální La Riva od vinařství Rebuli, 100% Glera,Valdobbiadene, DOCG.
Super bylo i zakalené Fondamentale z vinařství Marchiori, 95% Glera, zbytek Bianchetta a Verdiso, jemně slané víno, kterému zůstávají i ovocné tóny, pěkně suché a díky zakalení působí trochu tajemně. Zajímavá zkušenost. Příští středu dáváme opáčko, cíl je jasný, zkusit další zakalená Prosecca a možná i nějaké to rosé. Jo a zachovat si u toho zkoušení trochu důstojnosti. Tak střelivo a tipy jsou od Jiřáku vyčerpány, nicméně pokud Vás v deset vyženou z Prosekárny ze zahrádky, což se může stát (zvlášť když hodně řvete, smějete se nahlas a tak trochu jak chlap, ach jo), tak ještě můžete přeběhnout kopec a dojít si do altánu na Gröbovku. Na jejich vína jsem slyšela různé názory, ale naše rozlévané rakouské růžové Zweigeltrebe bylo teda bez problémů a pilo se dobře. Občas se ty sudovky i dají. I Pražákům.
A navíc je to v krásném prostředí nad viničkami.
Mimochodem v altánu pořádají každý týden několik degustací za lidové ceny (myslím že 150 Kč), i sama degustace je často dost lidová a napráskaná, ale zase máte hodně prostoru si i povídat, smát se, a tak. My byly na degustaci italských vín od Dalibora Salivara dovážejícího nejen italská vína pod značkou Víno SD. Pár vín stojí za detailnější komentář, většina vzorků patřila spíš k základní řadě, byla přímočará a nenáročná. Z bílých byla zajímavá stará kořenitější odrůda Inzolia (bývá v Marsale), region Rudini, obec Pachino, Sicílie, výrobce Terre Siciliana, 2014. Hodně se podobala Sauvignonu, ve vůni rybízové listy a možná jemně bonbon, trochu zelenější projev vínu slušel, podtrženo hezkou mineralitou. Dala bych 82b.
Vítězem se pro mě stalo Passolo Rosé (Negroamaro, Malvasia Nera), výrobce Rocca, Salento, Apulie, 2013, hodně univerzální víno, připomínalo mi trochu Blanc de Noir od Stapletona a Springera, radostné sluníčkové, hodně ovocné s kompotovými jahodami, podtržené pěknou hořčinkou a možná tam na mě koukly nakonci i jemné třísloviny, 83b
Z červených oslovilo Trentatre, výrobce opět Rocca, jak název napovídá je tam po třetinách Merlot, Cabernet Sauvignon a Montepulciano, opět Salento, Apulie, 2013, víno jde hlavně na americký trh, takže je tam na mě možná až moc sudu, mělo ale krásně temnou barvu, sympatický plný projev višní a lesních plodů, v chuti bylo šťavnaté s fajn nevtíravými sladkými a kulatými tříslovinami, za nějaké dvě stovky slušné víno, kterým se blýsknete, 82b.
Žádné komentáře:
Okomentovat